Vzpomínka na Markétku

Zase sedím v temnotě,
v tom potemělém koutě,
jen si tak píšu a říkám si,
Markétko jednou najdu Tě.
Nesvedu času vrácení,
jen vzpomínky mi tu zůstali,
tiše sedím, zase v noci,
vzpomínám,to je v moci.
Proti své vůli tady sedím,
v naději věřím,
v tom potemělém koutě,
kde slzičky utíkají
jak s matějské poutě.
Pro Tebe...Markétko!

Když podívám se tajně zpět,
tam kde býval hezčí svět,
vidím dívku něžnou,krásnou,
prosím světla,ať se zhasnou.

Toužím vidět Tvé oči,
cítit Tvé srdce,
vnímat Tvou duši,
držet Tvé ruce.

Hladím Tě duší,
mám ružové uši,
jsi koťátko milující,
srdce mé foukající,
jsi můj andílek a já jen snílek,
že pohladit Tě budu moci,
jednou snad... a nejen v noci.

Když probudí se den
já otevřu své oči.
když probudí se duše,
povzdychne si tiše.

Když setmí se a končí den
sáma zase tu sedím
se smutným úsměvem.
Tma obejme mě ze všech stran
zahalí mě do ní a skryje
co tiše v srdci postrádám.
Tiše sedím,koukám kolem sebe,
všude je tma,už nevidím ani nebe.
Beze smyslu sedívám,
tebe v duši já objímám.

Oči mé pláčou
slzičky jen tečou,
dny se táhnou,
neskutečně vlečou.
Těžký osud v očích mám
srdce samé šramoty,
má duše v ranách bolí,
bez tebe je plné samoty.

Chtěla bych Tě obejmout ,
pohladit Tvé srdce,
cítít tě v náručí,
hladit Tvé ruce,
Tvé duše se dotýkat,
dotýkat se Tvých vlásků,
aspoň na dálku dám ti svou lásku.

Miluji tě, mé oči pro tebe pláčou čím dál víc,
to je to ,co chtěla bych ti ,tisíckrát říct...

V okením rámu,tabulka se sklem
dlaní si přejedu po skle lesklém
prstem tam napíšu,vzkaz pro Tebe
pošlu ho za Tebou do nebe.

Prázdnota, co cítím kolem sebe,
ta tuze bolí mne a zebe.
Uvnitř mne zbyl jen prázdný cit,
ke světu, od něhož jsem bit.

Cítím se jako bojovník po prohrané válce,
jako snílek, kterému se sen ztrácí v dálce,
jako trosečník na neznámém ostrově,
jako opuštěné dítě v dětském domově
jako duha co je bez nebe... Zobrazit více
tak cítím se tady bez tebe.

V mé mysli tě potkávám,
každou chvilku po celý den,
každý den s tebou vstávám
pak pláču, neb byl to jen sen.

Stýská se mi, stýská,
žalem srdce mi puká.
Ráno v poledne i večer,
být s tebou bych chtěla,
radostí bych brečela
když bych tě tu měla.
Den co den je se mnou můj stesk
den co den si stírám slziček lesk.
Každá má buňka tě prosí,
vrať se mi ......

Ukrutná bolest srdce mi svírá,
kéž by to byl jen sen.
Naděje má pomalu zmírá
každou minutou po celý den.

Mám stále smutnou tvář,
kterou pořád smývá pláč.
Neumím se smířit,s životem bez tebe
nejraději utekla bych,za tebou do nebe.

Mám stále smutnou tvář,
kterou pořád smývá pláč.
Neumím se smířit,s životem bez tebe
nejraději utekla bych,za tebou do nebe.

Proč jsem tě ztratila?
Celý život se mi tím zhatil
Mám snad na tom nějaký díl viny.
Už tu nejsi, všechno náhle je jiný.
Prosím, ja o nic tě tak nežádám
jen řekni proč, já už to nezvládám!
Ty víš, že jsi stále v srdci mým.
Udělám cokoliv, jen řekni: "odpouštím"!

Jsi tísíce větrů a všechno jejich vlání...
Jsi jiskření stříbřitých sněžných plání...
Jsi sluneční svit na zralém obilí....
Jsi vlahý déšt, všechno zaliješ.

Když se probudím do ranního ticha,
jsi ty ten čilý ruch, co na mne svěže dýchá.
jsi zpěv ptáků, co v kruhu víří ve výškách.
Jsi hvězda, co nocí září jako zlatý prach.

Oči slepé, srdce bolí,
tohle už nikdo nepochopí.
Slané slzy těžce polykám
na krásné chvilky vzpomínám.
Být s tebou už nemůžu,
jak ten smutek přemůžu?

Když padá jasná hvězda z nebe,
v tu chvíli začne vládnout noc.
Přeji si tě vedle sebe,
toužím ,chci tě tu strašně moc!